Jmenuji se Barbora.
Pocházím a žiji v Uherském Hradišti. Mojí vášní, kromě fotografování, je turistika, sport, knížky a zvířata (doma mám dvě kočičky a dva zakrslé králíky). Lásku k fotografování máme v rodině, dědeček byl fotograf. Již jako malá jsem fascinovaně pozorovala jak fotí, vyvolává fotky v temné komoře a pečlivě si každou fotografii třídí a přidává popisky. Já jsem začala více fotit cca před 6 lety. Předtím jsem si vyzkoušela, jaké je to stát před fotoaparátem, ale čím díl víc jsem táhla k tomu, stát právě za ním.
Žila jsem tehdy v Římě, a tak se nabízelo tu krásu kolem sebe zachytit. Začínala jsem mobilem a po několika foto kurzech právě v Římě, jsem se rozhodla pořídit si svou první zrcadlovku. A protože jsem vůbec nevěděla co a jak, obrátila jsem se na kamaráda fotografa, který mi poradil na základě mých požadavků. A tak jsem měla svůj první Nikon D7500. Ten mám doteď, ale vzhledem k mým zvyšujícím se nárokům, chystám brzy změnu.
Nedokážu přesně říct, jaký druh fotografie mě baví nejvíc. Stále se poznávám, zkouším nové styly a experimentuji.
Ale rozhodně je to ten typ fotografie, který zachytí emoci. A ta emoce může být skryta i v přírodě, v kytce, v jedoucí tramvaji.. a pak samozřejmě ve fotografiích rodin, okamžiků, oslavách, koncertech, či reportáže. Každé umění by mělo vyvolávat emoci. A o to se ve svých fotografiích snažím i já.
Mé začátky se zrcadlovkou zahrnovaly kurzy od Nikonu. V prvé řadě jsem se musela jej naučit ovládat, s čímž mi pomohl Nikon guru Michal Jurák. Dále jsem absolvovala další workshopy, kde jsem získala technické základy ve fotografování architektury, produktové fotografie, focení zvířat.
Zlomovým okamžikem pro mě byl workshop Czech Art Photo, zaměřený na portrét a akt, pod vedením uznávaného fotografa Roberta Vano. Jeho „fotografie nemusí být ostrá, aby byla dobrá“ a mnoho dalších myšlenek úplně zapadlo do způsobu, jak jsem o fotografii smýšlela. Mnohem více emotivně, než technicky.
Od té doby jsem absolvovala mnoho dalších workshopů od Czech Art Photo a stále se učím a vzdělávám. V roce 2024 v rámci největší soutěže fotografů v Česku – Czech Art Photo Žena, jsem se umístila mezi vystavenými autory, s fotografiemi Akt a Portrét. V červnu 2024 jedna z mých fotografií byla vystavena v galerii ve Starém Městě na výstavě s tématem Žena – emoce. Od 1.9. ji najdete vystavenou v Univerzitní knihovně Tomáše Bati ve Zlíně.
Fotím pro radost, pro zážitek, pro setkávání se se spoustou inspirativních lidí. Doposud jsem měla možnost poznat několik fotografů, ke kterým vzhlížím, jako je právě již zmiňovaný Robert Vano, dále Adolf Zika, David Vaculík, Sára Saudková, také Michal Jurák a Martin Skřivánek. Jsou pro mě velkou inspirací.
Nejsem příliš velký fanoušek přehnaného retušování, nepřirozeně aranžovaných rodinných fotek a prázdných příběhů. Mým cílem je zachycovat emoce, reálný svět, svět umění … Takový, jaký je.
Máte-li zájem o spolupráci se mnou, nebojte se ozvat, určitě vymyslíme, jak zachytit ty správné momenty i pro vás.